Duo mladíků Miloše a Jana Fialy společně tvoří skupinu YesBrothers, která se nedávno dostala na seznam kapel v hudební anketě Český slavík. Přečtěte si náš rozhovor se starším z bratrů, Milošem.
Dvacetiletý Milo zpívá a hraje hned na několik hudebních nástrojů, patnáctiletý JD válí na bicí. Hudební kariéra YesBrothers se i přes pandemii slibně rozjíždí. S Milem jsme si popovídali o okolnostech vzniku skupiny nebo o spolupráci s hudebníkem Michalem Davidem, se kterým příští rok vyrazí na halové turné.
Jak ses dostal k hudbě?
Skutečnost je taková, že muzice se věnuji hlavně díky svým rodičům. I přesto, že ani jeden z nich není muzikant, tak od doby, kdy jsem se narodil, u nás doma pořád hrála hudba. Táta kupoval cédéčka, společně jsme je poslouchali, a tak se ve mně zakořenil pozitivní vztah k muzice.
Po hudební škole pro předškoláky jsem v šesti letech začal navštěvovat ZUŠ, kde jsem se naučil hrát na flétnu, keyboard, piano a docházel jsem i na hodiny zpěvu. Protože se klavír nedá vložit do obalu a vzít na záda, naučil jsem se jako samouk hrát na kytaru. Ve třinácti letech jsem pak začal vystupovat na firemních večírcích, plesech nebo městských slavnostech. Koncertoval jsem úplně sám, pouze s využitím piana, kytary a looperu – což je zařízení, které mi částečně pomohlo nahradit kapelu.
Co tě přimělo k založení YesBrothers?
Brácha, se kterým mám kapelu, byl původně fotbalista. Bohužel ho ale potkalo zranění, které mu znemožnilo dál hrát. Hledala se aktivita, která by alespoň částečně nahradila fotbal, který měl brácha rád. Protože pořád doma do něčeho klepal a mlátil, rodiče se rozhodli, že ho zkusí dát na bicí. No a myšlenka založit kapelu se tím pádem úplně nabízela.
Kdy přesně kapela vznikla?
Úplně první zkouška kapely se konala 23. ledna 2019 v pronajaté zkušebně v Brně. První koncert jsme pak s bráchou odehráli 31. ledna na Střední pedagogické škole v Boskovicích pro zhruba 250 studentů. Mělo to velký ohlas a nás s bráchou to obrovsky bavilo, tak jsme rozjeli turné po dalších základních a středních školách po celé České republice.
Vaše kapela je prý takový rodinný projekt. Kdo z rodiny se kromě vás dvou tedy zapojuje?
Ano, je to tak. Říkáme tomu, že jsme taková Family Company. Fungujeme podobně jako Mikolas Josef, Billie Eilish a další. Náš táta je manažerem kapely, bedňákem a řidičem. Panuje mezi námi naprostá důvěra, zodpovědnost, víme přesně, co chceme a co nechceme, a díky této synergii to podle mě celé dobře funguje. A máma nám připravuje tousty na cestu.
Jak vznikla spolupráce s Michalem Davidem? Jak probíhá a co máte dál v plánu?
Spolupráce s Michalem vznikla úplnou náhodou, propojila nás naše společná kamarádka. Natáčíme teď dokument, který popíše vznik naší spolupráce a zachytí následující půlrok našeho života. V dubnu a květnu v roce 2022 pojedeme s Michalem jako předkapela na velké halové turné po těch největších sportovních halách a arénách. V červnu bychom potom měli vystoupit v O2 aréně v rámci jeho narozeninového koncertu, kde budou i další hosté, jako třeba Leoš Mareš, Village People, Lucie Vondráčková a mnoho dalších.
Pandemie pravděpodobně dost zbrzdila váš růst. Jak se vám toto období dařilo překonat?
Určitě jsme v tom nebyli sami, nás se to ale dotklo výrazně. Rok 2020 měl být pro kapelu zásadní. Na začátku roku jsme natočili pilotní singl s názvem Letíme. V březnu se měl vydat videoklip a po jeho vydání měly navazovat další aktivity spojené s promem klipu i kapely v médiích. Bohužel ale v té době začalo nepříjemné období covidu. Vydání videoklipu jsme tak museli odsouvat, do toho se rušilo naše turné po základních a středních školách a posunula se i již zmíněná O2 aréna. Bylo to pro nás tak zvláštní a divné období, že jsme vydali song s názvem Divnej Rok, který reflektuje naše pocity právě z této doby.
Jak zvládáte kombinovat školu a kapelu?
Já osobně jsem letos úspěšně odmaturoval a čeká mě teď období muzikanta na full time. Na stejný gympl tento rok nastoupil brácha. Věnovat se muzice a zároveň u toho dělat školu… nebudu lhát, není to jednoduché. Ve škole jsme si ale zařídili individuální studijní plán, abychom mohli všechno stíhat a nezbláznili se z toho.
Co říkáš na vaši nominaci na Českého slavíka?
Když nám přišlo potvrzení do mailu, že jsme byli zařazeni do seznamu kapel, měli jsme z toho samozřejmě radost. Teď měla tato anketa nějaký rok pauzu, ale předtím jsme sledovali každý televizní přenos a říkali jsme si, že by bylo super být někdy její součástí. Jsme spokojení.
Jaké máte cíle do budoucna?
Řekl bych, že naše cesta je cíl. Cestou mám na mysli například práci na nových písničkách ve studiu. Pokud všechno dobře dopadne, mohla by vyjít i jedna zajímavá spolupráce ve formě featuringu na songu. Zároveň chystáme dokument o naší cestě arénami. Také připravuji videoprojekce a animace na zmíněné halové turné. Těch věcí na té naší cestě je opravdu velká spousta. Nejvíce informací se o ní dozvíte na našem Facebooku a Instagramu.