Mladý brněnský podnikatel Honza Oulehla chce dobýt svět českými řízky a naučit Francouze vyslovovat „ř“. Přečtěte si náš rozhovor.
Student a podnikatel Honza Oulehla část života prožil v azylovém domě. Přestože neměl lehké začátky, podařilo se mu před třemi lety založit vlastní cateringovou firmu Honzovy řízky. Popovídali jsme si o jeho podnikání a o Letním podnikatelském kempu, který mu na jeho cestě pomohl a s nímž pokračuje dodnes.
Jak tě napadlo založit si cateringovou firmu? A proč zrovna s řízky?
Přišel jsem do Brna z malé vesnice Moravské Bránice na střední školu a viděl jsem kolem sebe samé KFC, McDonald‘s, kebaby a podobně. U nás jsme měli jedny malé potraviny, takže to pro mě bylo jako vstoupit do nového světa. Velký řetězec s českými jídly jsem ale nepotkal, a tak mě napadlo založit podnik s řízky. Je to typické české jídlo, a přestože původně nevzniklo u nás, každý ho zná.
Původně jsem plánoval hned založit franšízu. Viděl jsem v té době film Zakladatel o vzniku McDonald‘s a dozvěděl jsem se, že Ray Kroc byl původem Čech. Tak jsem si řekl, že když původně Čech naučil celý svět jíst hamburger, proč by kluk z malé české vesnice nemohl naučit celý svět jíst řízek.
Jak jsi tedy postupoval?
V té době jsem ještě neměl maturitu, žádné zkušenosti a musel bych si na kamennou provozovnu půjčit skoro 100 % kapitálu. Hledal jsem tedy cestu s nejmenšími fixními náklady a přišel jsem na to, že catering je v tomto směru dobrá varianta.
Když jsem maturoval na hotelové škole, musel jsem slíbit jednomu mistrovi, že nikdy nepůjdu dělat v oboru. Tak špatný učeň jsem ve skutečnosti byl. Ale já jsem Beran a když Beranovi řeknete, že něco dělat nemá, tak v něm zapálíte oheň, aby přesně tohle udělal. A navíc jsem v tom cítil podnikatelskou příležitost. Takže jsem o 14 dní později udělal svůj první catering a ten slib jsem naprosto vědomě porušil. Dneska jsem za to rád.
Nápad na založení firmy vznikl na Letním podnikatelském kempu pro děti ze sociálně znevýhodněných poměrů. Můžeš o této zkušenosti povyprávět?
Od mého prvního kempu uběhlo v létě už pět let. Dostal jsem se tam jednoduše. Jednou do azylového domu, kde jsem v té době bydlel, přišel e-mail s nabídkou na účast. V tom termínu jsem měl jet na vodu a byl jsem si jistý, že pojedu. No, ještě, že jsem nakonec změnil plán a jel místo vody na kemp. Znamenalo to velké urychlení mé cesty.
Nápad kempu se zrodil v hlavách profesora Milana Zeleného a Olgy Girstlové. V roce 2017 jsem jednou večer na kempu vykládal profesorovi o svém snu, mít na střeše AZ Toweru v Brně luxusní restauraci. Bylo mi 17 o světě jsem věděl kulový. To on mě navedl na nápad s řízky. Uvědomil jsem si to až nedávno, po letech. Spojilo se to s mojí školou a tím, co jsem popisoval na začátku.
Olga se mě pak „ujala” a začala mi tak trošku přistřihávat křídla – ve velmi dobrém slova smyslu. Mám tendence lítat v oblacích a pořád vymýšlet něco nového a megalomanského. Olga mě naučila jít krok po kroku a vše si odpracovat. Dnes ji považuji za takovou svoji adoptivní mamku a ona mě za nového syna. Náš vztah se dá těžko popsat. Udělala toho pro mě tolik, že kdyby potřebovala ledvinu a moje by jí pomohla, neváhám ani chvíli.
Jak takový podnikatelský kemp v praxi vypadá? Co se tam mladí lidé učí?
Na kemp jezdí „za odměnu” část mladých lidí z našeho programu, který absolvují po celý rok. Jde o skupinu mladých lidí ze sociálně znevýhodněného prostředí, azylových domů a dětských domovů. Přes rok pracují na svých plánech na podnikání nebo se snaží zjistit, v čem jsou dobří a jak konkrétně by se mohli uplatnit na trhu práce. Ne každý musí být podnikatel, ale chceme, aby každý z nich měl podnikavou mysl a dokázal pochopit svého případného budoucího zaměstnavatele.
Vždy třetí týden v červenci se na jedno místo sjede zhruba 15 těchto účastníků a po celý týden se snaží vyšperkovat svůj podnikatelský plán k dokonalosti. Tím se zabývají vždy celé dopoledne. Odpoledne je většinou věnované hostovi a jeho workshopu. Večer je potom obvykle věnován programu Křeslo pro hosta, kde v uzavřeném soukromém kruhu vyzpovídáme nějakého úspěšného a inspirativního podnikatele.
Letos k nám přijel například vyjednavač Radim Pařík, Petr Handlíř, který se věnuje reklamě na Facebooku, finanční ředitel firmy Baťa Martin Horsák, Václav Staněk z Vasky a mnoho dalších skvělých osobností. Pravidelným hostem je Jannis Samaras, majitel Kofoly. Na kempu se mu začalo říkat pan Kofolák – a od té doby to není kemp bez pana Kofoláka a jeho vyprávění.
Co si z kempu účastníci odnesou?
Na kempu se nám daří udržovat příjemnou atmosféru a často se stane, že si účastníci s hosty potykají a probírají spolu velmi pragmaticky svůj aktuální stav a vidiny do budoucna. Neumím si představit jiné místo, kde si mladý kluk nebo holka z děcáku může potykat s finančními řediteli nebo majiteli nadnárodních korporací a otevřeně s nimi mluvit o podnikání a fungování v dnešním světě.
Obecně se účastníkům kempu, kterým od letoška říkáme Žluťásci, snažíme předávat schopnosti, které přetrvají a budou je na své cestě skutečně potřebovat.
Vraťme se k tvé firmě. Co všechno máte v nabídce?
Původně jsme měli daleko více možných variant, ale obchodně se mi nejvíce vyplácí dělat klasické kuřecí a vepřové řízky a k tomu občas nějakou specialitu, jako třeba špízy. Jednou jsme dělali i řízek ze žraloka.
Jaká byla největší objednávka, kterou jste vyřizovali?
V období po řádění tornáda na jižní Moravě jsme zvládli připravit dvakrát během týdne tisíc řízků najednou.
Na jaké akce se řízky hodí? Kdo jsou vaši obvyklí zákazníci?
Začínali jsme na maturitních a vysokoškolských plesech, občas jsme stále i tam. Dnes jsou to ale převážně firemní akce – výročí založení firmy, firemní večírky a podobně. Teď před Vánoci si lidé často objednávají catering právě na vánoční firemní večírky.
Jak firmu ovlivnila pandemie?
Hodně. V březnu to byly tři roky od naší první zakázky, ale polovinu té doby platily restrikce, které nám de facto znemožnily činnost. Měli jsme domluvených několik velkých akcí a jakmile přišel první lockdown, muselo se vše zrušit. Přišli jsme třeba o zahájení sezóny na Brněnské přehradě. Přeorientovat se na dovážky lidem domů by se nám nevyplatilo. Naštěstí jsou mezi našimi zákazníky i státní instituce, takže těm se občas vozit mohlo.
Jsou Honzovy řízky stoprocentní náplní tvého času, nebo se věnuješ i něčemu dalšímu?
Kromě cateringu se „starám” o mladšího bráchu, kterému je teď 17 a bydlíme spolu už 2 roky. Letos taky budu skládat státnice na vysoké škole. Bakalářku píšu právě o byznys plánu pro kamennou prodejnu Honzovy řízky.
Celoročně se také věnuji práci v Nadaci ZET a organizaci LPK. Například kemp potřeboval nový web, tak jsem sedl ke Googlu a YouTube a prostě jsem se naučil základy. Tak se mi povedlo dovést náš web do aktuálního stavu. Chce to vylepšení, na kterých zrovna pracuji, ale napoprvé je to myslím dobré.
Jaké máš s podnikáním plány do budoucna?
Jak jsem říkal, já jsem prostě totální Beran a svých nápadů se nevzdávám. Připravuji plán na řízkárnu v centru Brna. Pokud vše vyjde, následující léto bych měl otevírat, ale nechci nic zakřiknout. Pokud se to o rok posune, vadit mi to nebude.
Tam bych právě chtěl uplatnit všechny recepty, které mám v „šuplíku” a ukázat Brnu, že řízek se dá dělat na mnoho super způsobů. A kdo ví, třeba budou moje řízky chutnat i v Praze, Ostravě, Bratislavě a potom můžeme konečně do toho světa jako Ray Kroc. To by byla sranda, naučit Francouze říkat „ř“.