Sociální sítě mají pro děti velký význam. Jaký na ně ale mají vliv? Odpověď přináší výzkum pojmenovaný Děti a kult krásy v online světě.
Sociální sítě jako je YouTube, Instagram a TikTok pro děti představují prostor, kde se mohou bavit, komunikovat s přáteli, sebereprezentovat se a tvořit vlastní virtuální identitu. Mají ale i svou odvrácenou stranu. Účelem výzkumu Děti a kult krásy v online světě bylo zjistit, jak sociální sítě ovlivňují vnímání krásy, zda se dotázané děti setkávají s nějakou formou zesměšňování a jaký vliv mají tyto faktory na jejich psychiku. Na online dotazník odpovědělo 9441 dětí a dospívajících ve věku 10 až 17 let.
Úpravy fotografií
Na sociálních sítích běžně vidíte fotografie upravené pomocí filtrů. Přes 42 % dotázaných dětí je používá také. Nejčastěji jimi vylepšují kontrast (25 %), vyhlazují si obličej (10 %) anebo napodobují make-up (4 %). Přitom nevnímají používání filtrů ani vyloženě pozitivně, ani negativně. Jen zhruba 11 % se úpravy pomocí filtrů nelíbí vůbec.
Spokojenost s vlastním vzhledem
Zajímavé výsledky přinesly otázky na vnímání vlastního vzhledu. Jen každé druhé dítě je podle výzkumu spokojené se svým obličejem a spokojenost s vlastním tělem deklarovalo 46 % dětí. A co by na sobě chtěly zlepšit? Zhubnout si přeje něco přes třetinu dětí, více než 30 % by chtělo nabrat svalovou hmotu. Svůj vzhled chtějí vylepšit například i změnou barvy vlasů či tetováním. Přes 8 % dětí by chtělo změnit velikost a tvar svého pozadí či prsou.
S otázkou vzhledu je často spojená i šikana v podobě tzv. body shamingu. V online prostředí čelila posměškům kvůli vzhledu jedna třetina českých dětí, v reálném životě to byla dokonce více než polovina. Nejčastěji se dětem ostatní posmívali kvůli tělesnému vzhledu (29 %) nebo obličeji a vlasům (26 %). 22 % dětí zažilo urážky kvůli oblečení nebo mobilu.
Následky body shamingu
Body shaming přitom nezůstává bez odezvy. Některé děti přiznaly „pozitivní“ motivaci, kterou jim tato negativní zkušenost přinesla. 10 % dětí se následně začalo více věnovat sportovním aktivitám, 5 % z nich se zaměřilo na posilování. Zhruba 4 % respondentů se začalo zdravě stravovat a 8,4 % dospívajících změnilo styl oblékání a více se zajímá o módní trendy. Celkem 25 % dětí se také domnívá, že je situace posílila, a staly se tak odolnější.
Šikana kvůli vzhledu ale samozřejmě vyvolává i velmi negativní dopady. „Přes 7 % dětí se začalo omezovat v jídle a 5 % dětí dokonce redukovalo příjem potravy na minimum. Naopak zvýšení příjmu potravy více než obvykle deklarují 2 % dětí,“ popisuje Jana Kvintová z Katedry psychologie a patopsychologie Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. „Závažným zjištěním je pak přiznání přejídání se a následné vyzvracení potravy u 1,3 % dětí. Přes 7 % dětí začalo vnímat své tělo jako „tlusté“, přestože je okolí ujišťovalo o opaku,“ dodává Kvintová.
Pro více než 6 % dětí byla navíc negativní zkušenost v online prostředí spouštěcím mechanismem pro užívání nějakého typu návykové látky. U 4 % dětí se také objevily psychosomatické obranné reakce. Děti pociťovaly potíže, jako jsou například bolest hlavy, břicha či pocity na zvracení. Poruchy spánku se objevily u 7 % dětí.
Dopady na prožívání
Vztek a podráždění prožívalo v této souvislosti 22,5 % respondentů, depresivní tendence v podobě smutku či méně radosti 21 % a 10,28 % dospívajících prožívalo pocity úzkosti a 6,22 % strachu. U téměř čtvrtiny dětí se tato zkušenost promítla do jejich sebehodnocení, a to tak, že si méně věří a více o sobě pochybují.
Dalším významným zjištěním je, že 15 % dětí reagovalo na negativní chování v online prostředí zaměřené na jejich osobu tendencemi k takzvané perseveraci. To je ulpívání na problému, vracení se k tématu, neschopnost zapomenout a „trápení se“ nad touto situací.
Velmi závažné je, že ve výzkumu každé desáté dítě přiznává sebepoškozující tendence. 7,54 % dětí uvažovalo o tom, že by raději nebyly, a 4,25 % potvrdilo sebepoškozující aktivity, jako jsou řezání či pálení se na různých částech těla.
Důležitost prevence
Výzkum jednoznačně potvrdil, že body shaming je problém, na který je třeba reagovat například prostřednictvím preventivních osvětových aktivit, posilováním sociálních dovedností dětí, ale také zvyšováním jejich psychické odolnosti. Podle autorů by samozřejmostí mělo být také budování zdravého školního klima, které bude minimalizovat vznik nežádoucích forem chování.
Za výzkumem stojí Centrum prevence rizikové virtuální komunikace (PRVoK) Pedagogické fakulty společně s Katedrou psychologie a patopsychologie Pedagogické fakulty Univerzity Palackého a programem O2 Chytrá škola.
Zdroj: TZ; celá výzkumná zpráva je dostupná na portále e-bezpeci.cz