Blogerka a fotografka Eliška Hudcová tráví většinu roku na cestách. Co takový životní styl obnáší? To se dozvíte v našem rozhovoru.
Eliška Hudcová si díky svým cestovatelským zážitkům a krásným fotografiím, kterými je dokumentuje, získala desítky tisíc fanoušků. Se svým přítelem Jaroslavem Janoušem navíc během pandemie vyvinula mobilní aplikaci Placehunter, která je užitečným cestovatelským průvodcem. Zeptali jsme jí, jaké to je, živit se cestováním, ale i na novinky, které chystá pro svou aplikaci.
Pod názvem vašeho Instagramu (Time To Fit) by si někdo mohl představit spíše někoho, kdo radí lidem ohledně hubnutí a jídla než cestovatelku. Je to nějaký pozůstatek minulosti?
Ano, dřív jsem pracovala jako trenérka ve fitku a byla jsem cvičením úplně posedlá, takže jsem se snažila skrz své sociální sítě a blog předávat své znalosti i ostatním lidem a motivovat je k pohybu. Když jsem cvičit začínala, najala jsem si trenéra, aby mi dal základy. Ale jakožto studentka jsem si nemohla dovolit platit třikrát týdně lekce s trenérem, a tak jsem si udělala svou trenérskou licenci. A protože mi bylo jasné, že holek jako jsem já, je určitě víc, chtěla jsem jim předat všechno, co jsem věděla.
Dříve byla náplní mého blogu mimo cvičení také móda, která mě strašně bavila. Slovíčko „fit“ se také používá i ve spojitosti s oblečením. V té době mi to přišlo jako geniální název, ale postupem času jsem zjistila, že ho nikdo nechápe. Svůj blog už jsem přejmenovala na eliskahudcova.com, ale název Instagramu jsem nechala, protože takhle mě lidí znají – byť to vůbec nedává smysl.
Jak dlouho vám trvalo se vypracovat na vaši současnou pozici a vybudovat si základnu sledujících?
Musím podotknout, že já jsem nějakou influencerkou nikdy být nechtěla a nesnažila jsem se být slavná. Bude to znít jako obrovské klišé, ale opravdu jsem svůj blog psala proto, že jsem chtěla těm bezradným holkám, co chodí několikrát týdně do fitka na běhací pás a nijak se jim nemění postava, pomoci. A stejně tak s módou. Znala jsem obrovské množství lidí, které se chtěli oblékat pěkně, ale prostě nevěděli, jak na to. Čísla na mých sociálních sítích narostla sama, aniž bych se o to nějak snažila. Pravděpodobně lidi bavil můj obsah, a tak mě sledovali. Dostat se na počet, který mám dnes, mi trvalo asi osm let. Tehdy ale byla úplně jiná doba.
Spoustu času trávíte cestováním a objevováním krásných míst. V kombinaci s tvořením aplikace Placehunter a vašeho blogu je to však i práce – musíte destinace hezky nafotit, popsat, posbírat informace. Dá se to tímto stylem vůbec užít, nebo je to často jen honba za pěknou fotkou?
Své výlety rozděluji na dva typy. Cesty, kdy jedu opravdu na dovolenou podle mých představ, což se stává zhruba jednou ročně, a cesty, kdy jedu někam pracovně, to je 99 % z nich. Takže máte pravdu, cestování si už neužívám tolik jako dřív, protože je po mně často požadováno obrovské množství obsahu, takže se od rána do večera nezastavím a všechna místa vidím už jen přes hledáček svého foťáku.
Kde se vám na cestách líbilo úplně nejvíc?
V Česku mám moc ráda Krkonoše, hlavně v zimě. A ze světa je těch destinací hodně. Co se přírody týče, tak i přesto, že jsem byla ve spoustě exotických zemí, které se nachází přes půl světa, nejvíc mi přirostlo k srdci Norsko a Island. Obecně miluju sever, ledovce, zimu, hory, syrovou přírodu, a tak je logické, že se mi líbí zrovna tam. Ale ještě jsem nebyla v Patagonii, kterou mám vysněnou strašně dlouho, takže ta může leccos změnit. Po kulturní stránce se mi moc líbilo v Japonsku, lidé tam jsou neuvěřitelně tiší, slušní, uvědomělí a ohleduplní vůči ostatním. A co teprve jejich kuchyně!
V aplikaci Placehunter představujete uživatelům krásná místa z Česka, ale vy často cestujete i do zahraničí. Budou tedy někdy přibývat i místa z jiných zemí?
Ano, Placehunter byl dosud jen o Česku, kde jsme posbírali skoro tři stovky krásných míst. Ale během několika následujících dní spustíme první z cizích zemí, a to je Rakousko. Neustále se tam vracíme, abychom vytvořili další obsah, takže v průběhu dalších měsíců budou místa raketově přibývat. V budoucnu přidáme také Slovensko, na kterém už pracujeme.
Plány jsou samozřejmě veliké a rádi bychom pokryli celou Evropu, ale na to už moje fotky a zážitky nestačí. Proto jsme začali spolupracovat se známými fotografy a instagrammery, kteří nám s tvorbou obsahu v zahraničí pomáhají.
Pomocí aplikace chcete lidem představit ta méně známá místa, která nebývají tak častým turistickým cílem. Nemáte ale obavu, že právě tím se následně stanou a tipy tak ztratí svůj význam?
To se samozřejmě může stát i bez nás. Nicméně ta nejlepší místa jsou jen pro Premium uživatele, kterých není obrovská masa, ale pár tisíc. A už tím, že za aplikaci platí, by se dalo říct, že to myslí s výlety vážně a nebudou například záměrně ničit přírodu. Bezohlední lidé, kteří se neumí v přírodě chovat, jsou většinou nárazoví výletníci, a navíc ani nepatří do naší cílové skupiny.
V minulém roce došlo k propojení aplikace Placehunter s portálem Amazing Places. Jak se na tento krok díváte dnes? Naplnila se vaše očekávání?
Jsem moc ráda, že jsme se takto propojili, protože věřím, že oba toho můžeme hodně té druhé straně nabídnout. Spolupráci budeme tento rok ještě rozšiřovat a já se na to moc těším.
Jsou cestovatelé ochotní platit za prémiovou verzi aplikace?
Jak kdo, samozřejmě. My ve finále nepřinášíme až tak revoluční aplikaci, protože všechno, co v aplikaci je, si můžete najít někde na internetu. Bude vám to ale trvat trojnásobné množství času a pravděpodobně nenajdete tak kvalitní obsah. Placehunter jsme vyvinuli tak, aby šetřil uživatelům čas. Aby nemuseli před každým výletem sedět u počítače a hledat místa pro víkendový výlet. Odtud také pochází náš slogan „Méně hledání, více objevování“.
V aplikaci najdete opravdu všechno, co k výletu můžete potřebovat a není nutné nic dalšího dohledávat – popis místa, kde se parkuje, kolik stojí vstupné a zda berou karty, jaké jsou otevírací doby, jaký je terén, časová náročnost, vhodnost pro kočárky, tipy a triky, na co si dát pozor, jaké je v místě počasí a tak dále.
Počítám, že se zařazením Rakouska přibyde větší část platících uživatelů, protože informace k určitým místům v češtině na internetu občas vůbec nenajdete. Placehunter by tak mohl otevřít dveře i lidem, kteří tolik neovládají cizí jazyky a chtějí cestovat po vlastní ose.
Jací jsou čeští turisté ve srovnání s těmi zahraničními? Vidíte tam nějaký rozdíl?
V mladých lidech už tolik ne, ale starší ročníky vždycky poznáte. Nedokážu posoudit, čím to přesně je, ale už z dálky většinou poznám, že se jedná o Čechy. Asi mají jiný styl oblékání, možná jsou hlasitější… ale to jsou třeba Indové taky.
Co považujete za svůj největší úspěch?
Asi právě Placehuntera. Strávili jsme s jeho tvorbou enormní množství času a jsem na něj moc pyšná.
Eliška Hudcová
- Vystudovala podnikavou ekonomiku a management na VŠE v Praze, studovala také v Texasu
- Pracovala jako osobní fitness trenérka
- Tvořila pořad o módě na Stream.cz
- Píše blog o cestování (dříve také o módě a cvičení)
- Věnuje se fotografování, digitálním médiím a influencer marketingu
- Vytvořila aplikaci Placehunter