Mohou být ocelové ruce robota tak citlivé, aby dokázaly bez poškození autonomně manipulovat s křehkými předměty? Vědci z Tokijské univerzity to vyzkoušeli a naučili robota oloupat banán.
Manipulace s měkkým ovocem je kvůli jejich nerovnoměrnému povrchu a tvaru pro roboty velkou výzvou. Ze své podstaty nejsou totiž úplně „jemní“ a musí se naučit pracovat s předměty, aniž by je zničili. Heecheol Kim z Tokijské univerzity a jeho kolegové proto vyvinuli nový systém strojového učení, který robota pohání.
Proces učení
Protože je každý banán trošku jiný, není možné robotickým pažím naprogramovat stejnou, neustále se opakující sadu pohybů. Je potřeba, aby stroj „pochopil“, co se od něj očekává a naučil se pracovat s různými velikostmi a tvary banánů.
Nejprve člověk obsluhující robota oloupal stovky banánů a vytvořil celkem 811 minut demonstračních dat, s jejichž pomocí by robot se dvěma pažemi a dvěma prsty měl úkol zvládnout sám. Postup výzkumníci rozdělili do devíti fází, mezi nimiž bylo například uchopení banánu ze stolu jednou rukou, uchopení špičky druhou rukou, oloupání a následné posunutí banánu tak, aby bylo možné odstranit zbytek slupky.
U širokých pohybů, u kterých je nepravděpodobné, že by banán poškodily, model strojového učení mapoval trajektorii a napodoboval to, co člověk dělá, bez velkého přemýšlení. Ale když byla potřeba přesná manipulace s banánem, systém se přepnul na reaktivní přístup a reagoval na neočekávané změny.
Při testech robot oloupal banán bez poškození v 57 procentech případů. Proces loupání mu trval méně než 3 minuty. Cílem celého pokusu přitom, pochopitelně, není samotné loupání banánů, ale snaha vytrénovat systém, který obecně zvládne úkoly vyžadující velmi jemné motorické dovednosti.
Zdroj: New Scientist, Reuters