Cosplay je celosvětový trend, který je i v Česku stále populárnější. Přečtěte si rozhovor s Viktorií Kocourkovou, vystupující pod pseudonymem Victoria Hofferson, která vyrábí kostýmy na zakázku.
Nošení kostýmů při speciálních příležitostech je obvyklé už od dávných dob. V posledních letech ale nabylo nových rozměrů. Po světě se totiž rozšířil původně japonský cosplay (costume play), aktivita, kdy se člověk obleče jako libovolná postava ze sci-fi nebo fantasy světa a napodobuje její chování. Vyrobit přesvědčivý kostým ale není jednoduché. Zeptali jsme se kostymérky a umělkyně Victorie Hofferson na její zkušenosti s cosplayem a co všechno výroba kostýmů pro nejrůznější účely obnáší.
Jak ses k výrobě kostýmů dostala?
Úplnou náhodou. Když jsem žila v Anglii, pracovala jsem v herním průmyslu a díky tomu jsem se o cosplay začala zajímat. Vždy mě hodně bavilo tvořit a řekla jsem si, že to prostě zkusím. S kamarády jsme se v té době – okolo roku 2016 – rozhodli, že zajdeme na londýnský Comic Con a na ten jsem si vytvořila první cosplayový kostým.
Jaký to byl?
Byla to arkádová Miss Fortune ze hry League of Legends, kterou jsem v té době hodně hrála. Vůbec jsem ale nevěděla, co dělám, a v té době ke cosplayi ani nebylo moc dostupných tutoriálů. Byla jsem z toho dost nervózní a na tu akci jsem nakonec v žádném kostýmu nešla.
A ve kterém kostýmu ses nakonec odvážila poprvé vyjít ven?
Protože jsem se dlouhodobě věnovala tréninku koní, oblékala jsem si kostýmy vlastně už dřív. Na show jsem nosila třeba westernové oblečení. V cosplayi jsem šla na Comic Con ale až rok a půl po mém prvním pokusu. Měla jsem na sobě kostým Wonder Woman.
Jak dlouho trvalo než ses v tom, co děláš, zdokonalila a začala se tím živit?
Abych pravdu řekla, začala jsem se tím živit – alespoň na částečný úvazek – hned v začátcích. S výrobou na zakázku jsem začala tak, že jsem prodávala svůj vlastní kostým a napsalo mi hned několik lidí, že by ho pro sebe také chtěli. Stále se to učím a postupně se rozvíjím. Je to hodně náročná činnost, která v sobě kombinuje několik dovedností a než se ve všech člověk perfektně zdokonalí, trvá to léta.
Studovala jsi na umělecké škole, je to tak?
Ano, vystudovala jsem v Anglii grafiku pro videohry a animaci. Byla to docela sranda, protože jsem neměla ani ponětí, jak tam funguje přihlašování na vysokou školu. Místo toho, abych se přihlásila na tříleté studium, jsem si podala přihlášku rovnou do třetího ročníku. Ale protože komisi podle mého portfolia připadalo, že na to moje schopnosti stačí, rovnou mě do posledního ročníku přijali. To jsem ale zjistila až po nástupu a nakonec jsem vysokou vystudovala asi za 10 měsíců. No a během studia jsem se začala živit cosplayem.
Jaké typy kostýmů obvykle vyrábíš?
To, co zrovna tvořím, se postupně mění podle mých zálib. Dřív to byly hlavně postavy z videoher, ale postupně se přesouvám k vikingské tematice. Obecně mám ze všeho nejradši ztělesňování silných ženských postav.
Kde tvoje kostýmy najdou užití?
Když vyrábím pro soukromníky, nejčastěji nosí kostýmy na focení a na cosplayové akce. Poslední dobou mi i přibývají zakázky na oblečení na svatby s vikingskou tematikou. Kromě toho jsem vyráběla kostýmy do videoklipů, do reklam, reality show nebo do filmu.
A jak probíhá tvůj kreativní proces?
Pokud se jedná o konkrétní postavu z filmů nebo videoher, je postup o něco snazší, protože nemusím nic navrhovat a stačí mi si danou postavu důkladně nastudovat. Pak si načrtnu na papír jednotlivé části kostýmu a sepíšu si, co všechno je potřeba udělat. Pokud chci použít novou techniku, nejprve se ji učím. Pak seženu materiály a můžu se pustit do výroby. Na řadu přijde stříhání, šití, vyrábění doplňků, včetně odlévání, broušení, barvení a skládání. Vyráběla jsem třeba i brnění nebo repliky zbraní, což mě hrozně baví. Kovařina je pro mě zatím neprozkoumané území, a tak je vyrábím z modelovacích hmot, z pěny nebo používám 3D tisk.
Když sama navrhuji celý kostým, je to zase snadnější v tom, že se nemusím pevně držet originálu. Zároveň k tomu ale člověk potřebuje velkou dávku kreativity.
Jak dlouho ti výroba jednoho kostýmu trvá?
Obvykle je to v řádu týdnů. Když se jedná o něco náročnějšího, zabere to přibližně měsíc až dva celodenní práce. Někdy to stíhám i za několik dní, ale během té doby pak ani nespím nebo kostým ještě dodělávám na místě.
Kde sháníš materiály?
V dnešní době se dá většina materiálů objednat online. Co se týče látek, raději si procházím obchody a vybírám si je naživo. Potřebuji vědět, jak se látka chová a jak ve skutečnosti vypadá. Už hodněkrát se mi totiž stalo, že mi po objednání přišla úplně jiná látka, než ve kterou jsem doufala. Teď mám doma skladiště látek, které se mi nehodí.
Je podle tebe cosplay v Česku známý?
Těžko říct, jak moc ho „normální“ lidi znají, já se pohybuji v komunitě, pro kterou je to běžná věc. Ale myslím si, že většina mladých lidí ví, o co jde, a daří se jim to šířit i mezi ty starší.
Co se vlastně obvykle děje na cosplayových akcích jako je Comic Con?
Na Comic Con se zvou slavné osobnosti a diváci jim pokládají otázky, mohou se s nimi fotit a dostávají od nich podpisy. Zároveň tam můžete navštívit různá představení nebo přednášky, podívat se na vystavená díla umělců a samozřejmě se bavit s ostatními cosplayery a kamarády. Najdete tam také plno stánků s merchem, například figurkami, plakáty, časopisy, knihami a oblečením. A co mě nejvíc baví, je soutěž o nejlepší kostým. V ní se hodnotí preciznost provedení, použité techniky, jak všechny součásti k sobě ladí, zda je kostým funkční a jestli se v něm dá hýbat. Soutěžící někdy předvádí i nacvičené scénky, a pak se klade důraz i na role play. Člověk se musí do dané postavy vžít. To je podstata cosplaye – není to jen o tom, že se navlečete do kostýmu, ale i o uvěřitelnosti pro ostatní lidi.
Nedávno brněnská skupina Deloraine zveřejnila videoklip Ragnarok, pro který jsi kompletně vyráběla kostýmy. Bavila tě práce na tomto projektu?
Ano, vikingská tematika mě neuvěřitelně baví. Byla jsem překvapená, do jaké míry lidi kostýmy v tom videu chválí a mám z toho obrovskou radost. Nápad na vznik klipu o Ragnaroku přišel už ke konci roku 2020. V tu dobu jsem ani nečekala, jak velké to nakonec bude a že kvůli natáčení pojedeme do Norska.
Jak moc byla tvorba pro tento klip náročná?
Na těch sedmi kostýmech jsem pracovala ve svém volném čase přibližně rok. Ještě než jsem s výrobou začala, studovala jsem historické prameny a vyhledávala si například nálezy z vikingských pohřebišť, ale finální výsledek je spíš fantasy. Vikingové jsou v poslední době populární, takže je na internetu i spousta kostýmů, které si lidé vyrábí, a mohla jsem od nich čerpat inspiraci.
Kromě vědmy, kterou jsem si v klipu i zahrála, byly velmi náročné dva kostýmy, které jsem vyráběla pro Mášu (zpěvačka Maria Vesna Mikhailova – pozn. red.). Jsou hodně detailní a propracované, a přestože jeden z nich má v klipu na sobě jen asi 5 vteřin, zabraly mi hodně času. Samotné natáčení bylo taky hodně náročné, kromě toho, že jsem byla na place, jsem i celou kapelu líčila.
Který kostým, ze všech, co jsi kdy vyráběla, tě bavil nejvíc?
Byla to určitě právě vědma, kterou jsem tvořila pro klip Deloraine. Vyrábět brnění a šít krásné šaty mě baví, ale na vědmě jsem se mohla pořádně vyřádit. Kostým navíc prošel několika fázemi. Vědma byla nejdřív strohá a málo oblečená, ale pak mě napadaly další prvky a ty jsem postupně přidávala, až vzniklo to, co vidíte v klipu. Kapela i režisér měli svou představu, jak má vypadat, ale já jsem se rozhodla, že do toho přimíchám hodně sebe sama, a nakonec vznikla taková směs našich nápadů. Jsem ráda, že mi k tomu dali prostor a že mi v tom důvěřovali.
Na sociálních sítích jsi sdílela, že s rodinou svépomocí opravujete dům v Chorvatsku a taky chalupu v Čechách. Tvoje praktické dovednosti tedy přesahují sféru kostýmů.
Moji rodiče už svépomocí zrekonstruovali několik nemovitostí a jejich snem vždycky bylo, že si na důchod pořídí dům v Chorvatsku, kde to mají rádi. Vloni na podzim si tam našli pozemek se třemi malými zchátralými domky a ty společně opravujeme. Kromě toho si se snoubencem opravujeme chalupu v Orlických horách. Je to vtipné, protože ještě před rokem touto dobou jsem nic stavět neuměla. Ale o Velikonocích jsem se naučila třeba pokládat podlahu. Většinu těchto věcí mi předávají rodiče, kteří s tím mají bohaté zkušenosti.
Jaké máš plány do budoucna?
V nejbližších letech se nám snad podaří chalupu a domky dostavět. Co se týče mé kariéry, určitě bych chtěla pokračovat v tvorbě kostýmů tak, jak se jí věnuji nyní. Dělám přesně to, co mě naplňuje a co mě baví.
Victoria Hofferson
- Vystudovala střední veterinární školu
- Trénovala koně v Česku a po maturitě i v USA, v Anglii a ve Švédsku
- Pracovala jako QA testerka videoher v Anglii, kde žila 6 let
- Vystudovala obor Concept Art for Games and Animation na Teesside University
- Má ráda kreslení, fotografování, hru na hudební nástroje, zpěv, lukostřelbu, posilování, jízdu na koni, cestování a cizí jazyky
Odpovědět
Zobrazit komentáře