Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) zahájil dvoutýdenní expedici, která má za cíl přinést nové informace o neprozkoumaném mořském dnu. Využívá k tomu mimo jiné zcela autonomní dron Orpheus, který funguje díky nejnovějším dostupným technologiím Národní vesmírné agentury NASA.
Autonomní průzkumník spadá do zcela nové třídy inteligentních ponorných robotů, kteří mají zmapovat mořské dno a přinést o něm nové vědecké poznatky. Orpheus byl několik let vyvíjen inženýry z oceánografické instituce Woods Hole, navigační systém poskytnula NASA v rámci svého projektu Jet Propulsion Laboratory.
Orpheus využívá navigační systém založený na vizuálním mapování, který poprvé pomáhal v přistání na Marsu 18. února letošního roku. Tehdy systém umožnil vesmírnému vozítku vizuálně mapovat krajinu, identifikovat případná nebezpečí a následně zvolit bezpečné místo pro přistání. To vše bez lidské pomoci. Podobný způsob využívá i první marťanská helikoptéra Ingenuity. Ta sleduje kamerovým systémem povrchové prvky a následně odhaduje jejich případný pohyb.
Zkoumání mořského dna pomůže při objasnění základních otázek života na Zemi
Orpheus zkoumá dno u východního pobřeží Spojených států. Dle vyjádření NASA by bylo za standardních okolností potřeba pro navigaci v temných a kalných vodách objemné zařízení náročné na energii, jako je kupříkladu sonar. Orpheus každopádně používá mimo pokročilého softwaru i světelný a kamerový systém nenáročný na energii, který dokázali inženýři napasovat do skořápky lehčí a menší, než je průměrná čtyřkolka.
Dron může díky své konstrukci pracovat kdekoli v oceánu, a to včetně těch nejextrémnějších hloubek. Projektový tým doufá, že skupiny těchto robotů budou v budoucnosti pracovat na vytváření 3D map v rozsáhlých neprozkoumaných oceánských oblastech v zóně hadal. Tedy v regionech, které jsou hlubší než 6 000 metrů. V případě úspěchu můžeme hovořit o cestě, která odhalí tajemství skrytá na dně Mariánského příkopu nebo Polární hlubokomořské planiny. Než ale robot dosáhne takto extrémních hloubek, tak se musí postupně adaptovat na méně náročné podmínky. Ty aktuální tvoří hloubku cca. 4 km v rámci Atlantiku.
„O zóně hadal usuzujeme, že dosahuje hloubky až 80 kilometrů,“ říká biolog Tim Shank, zabývající se průzkumem oceánského dna. „Tato expedice by mohla být odrazovým můstkem k novým klíčovým objevům týkající se naší planety, včetně získání odpovědi na tu nejzásadnější otázku. Je život jedinečný a existuje pouze na zemi, nebo existují další místa s výskytem života? Průzkum dna nám dokáže na tyto otázky dát odpověď. Technologii totiž plánujeme v budoucnu využít k průzkumu oceánů na Europě (jednom z Jupiterových měsíců). Než k tomu ale dojde, tak musíme nejdříve porozumět tomu, co se děje v oceánech u nás doma.“