Neber to jídlo tak vážně, je to jen jídlo. To je hlavní motto populárního instagramového projektu @tojidlo, za kterým stojí nutriční koučka Týna Skalická. Autorka profilu, která se od studií naplno věnuje fitness a zdravému životnímu stylu, propaguje neotřelou a zábavnou formou „normální“ přístup ke stravování. Co si pod tím představit? To se dozvíte v našem rozhovoru.
Co tě inspirovalo k založení @tojidlo a co je tvým cílem?
Sdělení projektu se odráží v jeho hesle: „Neber to jídlo tak vážně, je to jen jídlo.“ Chtěla jsem reagovat na extrémy, které se ve výživě objevují a vnést do tohoto světa trochu nadsázky a uvolnění. Mým cílem také bylo malinko se zapojit do urovnání informačního chaosu, který kolem výživy panuje.
Při zakládání @tojidlo jsem měla skromné přání, aby součástí projektu byla komunita lidí, kteří jsou aktivní, protože je to baví a rádi se zdravě stravují, protože se tak cítí dobře, ale umí se i uvolnit a dát si skleničku prosecca či kousek čokolády, aniž by to vnímali jako něco, co do režimu zdravého člověka a života nepatří.
Čemu se kromě Instagramu v rámci svého povolání věnuješ?
Můžu použít známé klišé a říct, že má práce je i mým koníčkem. Těžko říct, jestli tomu ještě říkat práce. Když jsem začínala s @tojidlo, byla jsem zaměstnaná ve firmě, kde jsem měla na starosti obsah sociálních sítí a komunikaci navenek firmy. Zároveň jsem měla svoji výživovou praxi. Ve spojení s fitness trenéry jsem jejich klientům pomáhala dosáhnout vytyčených cílů pomocí úpravy jídelníčku.
Postupem času ale projekt rostl takovou rychlostí a mě to tak bavilo, že se v tuto chvíli naplno věnuji pouze jemu. S tím se pojí řada aktivit, jako je podcastování, tvorba článků, účast na vzdělávacích akcích nebo organizace online kurzů se zaměřením na to, jak jíst normálně. Loni jsem i vydala knihu. To vše je nyní hlavní zdroj mé obživy. Nebudu zastírat ani to, že část financí plyne i z reklamy na Instagramu – ale ne vždy je to finanční odměna. Kéž by se dal nájem zaplatit ořechovými másly.
Zastáváš názor, že „stejně jako je důležité zdravé jídlo, je důležitý i zdravý rozum“. Co si pod tím má člověk představit? Jaká je rozumná cesta ke zdravému životnímu stylu?
Pro každého může být ta rozumná cesta jiná. Ve spojení se zdravým životním stylem se často skloňuje slovo rovnováha, které už zní skoro jako zaklínadlo. Ale co je to rovnováha? Ve skutečnosti neuvádí četnost odcvičených hodin nebo velikosti porcí a to může být mírně matoucí.
Pravdou je, že každý má vlastní představu o tom, co „rovnováha“ skutečně znamená. Dnešní doba na nás klade poměrně velké nároky. Všichni máme cvičit, jíst zdravě a ještě podávat dobré výkony v zaměstnání. Určitě je o prioritách, čemu chceme podstatnou část našeho času věnovat. Je to ale také o tom, dovolit si část svého času nevěnovat ničemu. Dovolit si nebýt perfektní, ale zároveň se chtít posouvat. Takto vnímám rovnováhu já.
S čím se na tebe nejčastěji obrací klienti a fanoušci na Instagramu?
Nejčastěji se dotazy týkají výživy a psychologie výživy. Bohužel ne vždy jde o pozitivní věci. Objevují se dotazy ohledně přejídání nebo začarovaného kruhu diet, což vlastně plyne i z obsahu a zaměření projektu. Je to i oblast, která je mi nejbližší.
Jaký by měl být první krok člověka, který chce začít jíst a žít zdravě?
Pokud někam chceme dojít, musíme postupně střídat levou a pravou nohu, abychom se posouvali dopředu. Teleport ještě nikdo nevymyslel, takže z bodu A do bodu B se nemůžeme přesunout hned. Tímto způsobem se mi líbí pohlížet i na zdravý životní styl – i zde musíme postupovat krok po kroku.
Z toho důvodu doporučuji si na začátku vytyčit dvě změny, kterých bychom rádi v rámci našeho životního stylu dosáhli a které se rozhodneme aplikovat do praxe. Zhruba čtrnáct dní stačí na to, aby se v našem režimu změny ustálily a mohli jsme pokračovat v dalších krocích k vytyčeným cílům.
Setkávám se ale s opačným postupem. Říkám tomu přístup „všechno, nebo nic”. Vypadá asi takto: „Od pondělí začnu a už si nikdy nedám žádné sladké, každý den budu cvičit, budu si hlídat pitný režim a budu jíst pětkrát až šestkrát denně.” To je moc změn najednou a velkou motivaci velmi rychle vystřídá demotivace a žádný posun ve výsledcích. Jednoduše se tak dostaneme do koloběhu selhání a znovuzačínání. A každý další nový start je o něco těžší než ten předchozí.
Dají se překonat výčitky z cheat meals nebo sladkostí?
To je velké téma, které není na jeden odstaveček rozhovoru. Hodně se tomu věnuji na Instagramu, ale je to i důležitý bod v mém online kurzu #jimnormalne.
Výčitky plynou z pravidel, které jsme si nastavili buď my, nebo jsme je přijali od okolí. Vše začíná u toho, jak o jídle přemýšlíme a mluvíme. Proč vnímat sladkost ke kávě jako něco špatného? Musíme změnit způsob myšlení a přestat dávat jídlu nálepky. Neexistuje špatné, dobré, opravdové nebo neopravdové jídlo. Jen jiné. Některé potraviny jsou nutričně bohatější a některé méně – ale to neznamená, že nejsou jídlo. Jednoduše některé z nich kvůli zdraví záměrně upřednostňujeme a některé upozaďujeme.
Předpokládám, že všichni tušíme, že je lepší si dát plnohodnotné jídlo. Ale někdy si chceme dát třeba koláč. Proč? Protože nám chutná. A na tom není nic špatného.
Jaké jsou obecně aktuální trendy ve zdravé výživě a životním stylu?
V posledních letech se trendy v oblasti výživy hodně střídají. Svůj boom zažila bezlepková strava, detoxy nebo nízkosacharidová strava. Nejsem zastáncem diet a výživových trendů. Mám problém s jakýmkoli protokolem nebo, chceš-li, výživovým stylem. Problém spočívá v tom, že s dietami přicházejí pravidla z vnějška, nesouvisí s hladem, nasycením nebo s tím, jak potraviny konkrétně působí na tělo každého z nás. Někdo nám dá pravidla hry a my se je snažíme dodržovat. Mnohdy pak přestaneme vnímat, co nám skutečně vyhovuje. Proto jsem spíš zastáncem toho, udělat si vlastní pravidla a propůjčit si z každého výživového směru to dobré.
Nebudu zastírat, že jsem si sama před lety vyzkoušela nemálo podobných směrů. Chtěla jsem vědět, jaký na mě budou mít vliv. Postupně jsem zjistila, že svoji stravu nechci zaškatulkovat. Také musíme brát v úvahu, že každý den je jiný a být ve své stravě flexibilní je mnohem pohodlnější než se stresovat, že zrovna nedokážeme naplnit pravidla hry.
Jsou užitečné mobilní aplikace na hubnutí, počítání kalorií? A pomáhají například fitness hodinky?
Fitness hodinky a aplikace pro počítání kalorií jsou užitečné nástroje. Mohou pomoct s motivací a učením. Je fajn mít představu o tom, jak vypadá náš trénink a umět například porovnat náročnost tréninku v čase. Ale nesmíme sklouzávat k hodnocení tréninku jen podle čísel. Je třeba mít na paměti, že tělo není kalkulačka a ne vše, co si naťukáme do kalorických tabulek, se i přesně v takovém množství v našem těle vstřebá. Proto mírná odchylka nikdy není žádná tragédie.
Bez počítání kalorií se při hubnutí můžeme obejít, není to nezbytná věc. Ale pokud chce někdo získat přehled o své stravě, je to velmi efektivní způsob, jak toho docílit. Přistupujme k tomu ale jako ke krátkodobém nástroji. Postupem času, jak získáváme znalosti, představu o svém jídle a návyk k pohybu, je na čase posilovat vlastní vědomí. Už není potřeba spoléhat na berličky. Můžeme začít rozvíjet schopnost poslouchat své tělo. Důvěřovat sobě, svým znalostem a pocitům, je další fáze ve svobodném a flexibilním zdravém životním stylu.
Může být dobrou cestou ke zdravému životnímu stylu zaplatit si krabičkovou dietu?
Krabičkové diety mají opodstatněné výhody. Pokud vybereme správného dodavatele, máme jistotu, že dodáme tělu potřebné živiny, ušetříme čas a vyzkoušíme nová jídla a chutě. Otázka zní, dá se takhle stravovat dlouhodobě? Slepě přijímat krabičky a nestarat se o jejich obsah nebude mít do budoucna pro náš životní styl velký význam. Naopak vědomě konzumovat připravené jídlo, učit se ze skladby, velikostí porcí, inspirovat se recepty – to vše poskytuje jistotu, že pak dokážeme plynule přejít na vlastní „krabičkovou stravu” a shozená kila si udržíme.
Co si myslíš o vegetariánské a veganské stravě? Mohou lidé s těmito stravovacími preferencemi jíst plnohodnotně, aniž by jim něco chybělo?
Vegetariánství a veganství není jen o stravě, promítá se do toho celkový přístup k životu. Když se ale budeme bavit čistě o skladbě stravy, oba směry vyžadují mnohem větší znalosti ohledně výživy než konvenční stravování. S potřebnými znalostmi není problém sestavit vyvážený vegetariánský jídelníček. U veganství je riziko nedostatku některých živin větší a obecně se to řeší doplňky stravy v podobě vitaminu B12, zinku a vitaminu D.
A co říkáš na alternativní stravu typu Mana? Je to budoucnost stravování?
U náhražek vidím dva problémy. Za prvé, chybí pestrost. Úplně nejzákladnější výživové doporučení od zdravotních organizací a spolků je, že strava by měla být pestrá. A tím není myšleno, že si jednou dám drink s příchutí banánu a jednou s příchutí jahody.
Za druhé, náhražky nás nic nenaučí o skladbě stravy a chytneme se do pasti – pít je napořád, nebo se vrátit k našemu předchozímu stravování. Proč? Neprošli jsme procesem učení. Nevíme, jak má jídelníček správně vypadat a nemáme ozkoušené, co na nám vyhovuje.
Můžou ale být užitečné k řešení občasných a nahodilých situací. Případně pro některá časově náročná povolání, u kterých není možnost se najíst, například pro piloty a letušky dálkových letů. Jídlo ale ani ten nejjahodovější drink nenahradí.
Jaký je tvůj názor na různé doplňky stravy užívané při dietě, koktejly a podobně? Má cenu do nich investovat?
Jediný koktejl, do kterého má dle mého názoru smysl investovat, je proteinový nápoj. Ale to jen v případě, že se nám nedaří přijmout dostatek bílkovin ze stravy. Na to je skutečně užitečný. Ale nesouvisí nijak s dietou. Je to jen další způsob, jak vnést do naší stravy dostatečné množství bílkovin.
Postupně se čím dál více odsuzuje fatshaming a naopak se například do reklam dostává větší podíl lidí při těle. Co si o tom myslíš?
Zdravý životní styl není jen o jednom tvaru a velikosti. Má mnoho podob. Znám velké, malé, statné i štíhlé lidi, kteří dokončili závody Ironmana (odvětví triatlonu, jedna z nejnáročnějších sportovních disciplín vůbec – pozn. redakce) nebo dokážou odběhnout maraton. Nelíbí se mi, když se posuzuje něčí úroveň zdatnosti podle vzhledu. Nezáleží na tom, jak moc někdo váží nebo jak malý či velký je – stejně může žít zdravým životním stylem. Proto jsem ráda, že se do reklam začíná i toto dostávat. Na druhou stranu, asi není třeba říkat, že obezita je vážný problém a většinou je spojená s řadou zdravotních komplikací. Pokud jsou reklamy pojaté jako oslava obezity, ze zdravotního hlediska s nimi nesouhlasím.
Během koronakrize a s ní spojené domácí izolace řada lidí začala přibírat, včetně dětí. Dá se očekávat, že tento vývoj bude pokračovat, nebo se s uvolněním lidé začnou zase víc hýbat?
Pandemie byl mimořádný stav a věřím, že jsme jej zažili pouze jednou za život. Toto období mělo řadu následků a vedlejších efektů. Omezení denních aktivit se odrazilo i na hmotnosti řady z nás. Ale nešlo jen o udržení si zdravého těla, šlo i o zachování zdravého rozumu. A jestli vyjdeme z pandemie jen s pár kily navíc, vedli jsme si vlastně dobře.
Pokud měl člověk přirozený návyk k pohybu, našel si svůj způsob a hýbal se i v omezených podmínkách. Ale i pro něj už to někdy mohlo být těžké a dlouhé, což sama potvrzuji. Jsou tu ale lidé, kteří návyk k pohybu nikdy neměli. Tato skupina lidí potřebuje podporu, odborné vedení, zázemí, dohled… a to vlivem opatření neměli. Věřím, že postupným rozvolňováním a možnostmi podpory se problémy s hmotností ustálí.
Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo, zdravé i nezdravé?
Mám ráda všechno jídlo, vyjma marmelády. Kdybych měla být konkrétní, mám ráda krupicovou kaši, žluté kari a čokoládové preclíky.
Týna Skalická – autorka @tojidlo
- Od studií na vysoké škole působila v rekondičních a fitness centrech, kde se z pohledu výživy věnovala veřejnosti i mladým sportovním talentům.
- Během studia si ji vzali pod křídla odborníci z oblasti tělovýchovného lékařství a nutriční terapie, od kterých mohla nasávat informace. Na těchto základech dále staví a vzdělává se v podobě lokálních a mezinárodních certifikací.
- Věnuje se osvětě o zdravém životním stylu a jídle prostřednictvím Instagramu @tojidlo, podcastů, článků nebo online kurzů.
- V roce 2020 vydala knihu Neber to jídlo tak vážně. Na webu je dostupný i e-book, který je ochutnávkou publikace.
Pokud vám utekla osobnost měsíce června, neváhejte si přečíst rozhovor se Sarou Polak, popularizátorkou umělé inteligence.