V robotických laboratořích Stanfordovy univerzity postavili humanoidního podvodního robota, který dokáže přenášet nejen dokonalý obraz, ale i realistické dotykové vjemy. Dostal jméno OceanOneK.
Haptický (dotykový) systém zpětné vazby je tím, co robota OceanOneK nejvíce odlišuje od jiných podvodních strojů, které jsou obvykle vybaveny pouze kamerami. Operátoři robota při jednom z prvních ponorů dopravili k zábradlí horní paluby potopeného italského parníku Le Francesco Crispi asi 500 metrů pod hladinou Středozemního moře. Měli při tom pocit, jako by na palubě lodi sami stáli a sahali na ni. Dokonce cítili i odpor vody.
Vědecká mise, která proběhla letos v únoru, měla dva cíle. Prozkoumat místa, kam se ještě nikdo nevydal, a ukázat, že lidský dotek, zrak a interaktivitu lze z podobných nedostupných míst dálkově přenášet a zprostředkovat lidem, kteří se nachází v bezpečném prostředí.
V červenci se tým ke Středozemnímu moři vrátil, tentokrát i s týmem podmořských archeologů. Robot OceanOneK objevil několik cenných starověkých váz pocházejících z římské říše. Některé z nádob dokonce ještě stále nesly jméno a štítek svého výrobce. Při dalším ponoru pro změnu mořský biolog mohl zkoumat účinky asi osmdesát let trvající interakce bakterií s lodním železem prostřednictvím kamery vsunuté robotickou paží dovnitř trupu rozbité lodi.
Robot se původně jmenoval pouze OceanOne, avšak poté, co dokázal fungovat v hloubce téměř 1 000 metrů, si vysloužil navíc i poslední písmenko „K“, jako zkratku kilometru.
Plavat se naučil v univerzitním bazénu
Návštěvníci univerzitního bazénu ve Stanfordu měli v průběhu posledních let možnost vidět, jak se OceanOneK učil plavat, manévrovat a pracovat s nástroji. Naučil se například nést krabici s předměty nebo videokameru na nástavci, která umožňuje nahlédnout do stísněných a nepřístupných prostor, kam se samotný robot nedostane.
Aby se robot dostal co nejhlouběji, vědci vybavili jeho tělo speciální pěnou vyrobenou ze skleněných mikrokuliček. Kuličky poskytují vztlak a zároveň jsou schopné odolat obrovskému tlaku v kilometrové hloubce. Kromě toho ramena robota naplnili olejem a pružinovým mechanismem. Ten stlačuje olej tak, aby odpovídal vnějšímu tlaku, což zabraňuje kolapsu a chrání elektroniku. Výzkumníci také minimalizovali množství stlačitelného vzduchu v jednotlivých částech robota.
Budoucnost projektu
Projekt OceanOne přinesl řadu inovací v haptice, podvodní robotice a interakci mezi člověkem a robotem. Kromě toho i nové příležitosti pro námořní vědu a podvodní inženýrské činnosti. Podobní roboti mohou sloužit ke kontrole a opravám lodí a infrastruktury, včetně mostních pilířů a ponořených potrubí.
Při dalších plánovaných expedicích bude robot mimo jiné hledat ztracená města pohřbená v hlubokých jezerech, korálové útesy a archeologicky významné vraky v hloubkách mimo lidský dosah.
Díky projektu OceanOne se opět o něco přiblížila doba, kdy budou roboti místo lidí vyhledávat a získávat materiály, budovat infrastrukturu a provádět další práce hluboko v oceánech, v dolech a na jiných těžko přístupných místech.
Zdroj: Stanford News (news.stanford.edu)