Oslavy svátku sv. Mikuláše nejsou pouze českou specialitou, konají se i v řadě dalších zemí. Přečtěte si, proč se svátek slaví a jak se liší tradice v zahraničí.
Mikulášské oslavy tradičně připadají na 5. a 6. prosince. V Česku si s tímto svátkem spojujeme především mikulášskou nadílku, která se koná 5. prosince večer. Klasické trio Mikuláše, čerta a anděla při té příležitosti obchází děti a obdarovává je. Hodným naděluje sladkosti, ovoce nebo drobné dárky a těm zlobivým uhlí nebo brambory. Odkud se ale tato tradice vzala?
Původ svátku svatého Mikuláše
V tyto dny si lidé připomínají skutečného svatého Mikuláše z Myry, který se narodil přibližně okolo roku 270 ve městě Patara v Malé Asii. Během svého života působil jako biskup a byl známý pro svou štědrost a dobročinnost. Díky pověstem a legendám o jeho svatých skutcích se stal během několika staletí jedním z nejváženějších světců. Lidé ho uznávají jako patrona dětí, řemeslníků, námořníků, obchodníků, lékárníků, notářů nebo obchodníků. Zemřel mezi lety 345 a 352, pravděpodobně 6. prosince, a proto na tento den připadá jeho svátek.
Jak se slaví Mikuláš v zahraničí
Většina evropských států si fyzickou podobu Mikuláše představuje stejně. Během nadílky děti obchází vousatý muž s mitrou, což je jeho typická špičatá pokrývka hlavy, a s berlí. V každé zemi ale má postava svou určitou zvláštnost.
Děsivější čerti
Rakousko se liší především v Mikulášově doprovodu. Za dětmi se s ním kromě anděla vydává Krampus, což je o dost děsivější verze symbolu pekel než náš klasický čert. Rakušané také tradičně pořádají velkolepé průvody, takzvané Krampuslaufy, kam se sjíždí Krampusové z okolí a předvádí se divákům ve svých děsivých kostýmech.
Kostýmy Krampusů tvoří vyřezávané a malované obličejové masky, rohy, kožichy a řetězy. Můžou nosit také kravské zvony, proutí na šlehání a nůše, do kterých podle pověstí chytají zlobivé děti. Průvody jsou populární také ve Slovinsku, v Německu, Maďarsku, Itálii nebo Chorvatsku a občas se pořádají i u nás.
Únos do Španělska
V Nizozemsku najdete Sinterklaase, který už druhou listopadovou sobotu přijíždí na parníku ze Španělska, kam musel odcestovat pro pomeranče a granátová jablka. Sinterklaas jezdí na koni a hodným dětem naděluje dárky a zlobivým hrozí únosem do Španělska.
Sinterklaase tradičně doprovází Černý Petr (Zwarte Piet), jehož postava pravděpodobně vychází z maurského pážete u španělského královského dvora. V posledních letech ale Černého Petra provází kontroverze. Někteří aktivisté ho totiž považují za rasistickou postavu, která představuje karikaturu lidí s tmavou barvou pleti. Vadí jim, že si lidé převlečení za Černého Petra malují celý obličej na černo.
Ve frankofonní části Belgie Mikuláše doprovází Taťka Rákoska a v Německu místo čerta chodí na zlobivé děti Pacholek Ruprecht s řetězy a metlami. Jeho podoba se ale mění v návaznosti na jednotlivé části Německa. Ve Švýcarsku děti obchází vousatá postava v dlouhé černé kápi zvaná Schmutzli.
Polský Mikolaj má pravděpodobně nejvíc napilno. V noci z 5. na 6. prosince obchází děti a nechává jim pod polštářem nebo ve velké ponožce malé dárky. Jako doprovod může mít čerta, anděla či sněhovou vločku. Pak se znovu vrací 24. prosince, kdy naděluje dárky pod vánoční stromeček.
V Rumunsku a Maďarsku si děti musí mikulášskou nadílku zase trochu odpracovat. Aby dostaly dárky, musí si pečlivě vyčistit boty, které pak dají za okno nebo pod postel. Nadílku pak najdou uvnitř.
V některých zemích se Mikuláš slaví jen ve vybraných regionech, jako je Francie. Nebo dokonce vůbec, jako například v Rusku. Ve Velké Británii se Mikuláš stal základem pro postavu Father Christmas a v USA pro slavného Santa Clause.