Vědci navrhli implantovatelné zařízení, které by mohlo pomoct pacientům s cukrovkou prvního typu žít bez užívaní inzulínových injekcí. Obsahuje stovky tisíc ostrůvkových buněk spolu s vlastní továrnou na kyslík.
Implantací do diabetických myší výzkumníci z MIT dokázali, že zařízení je schopné udržet stabilní hladinu glukózy v krvi po dobu nejméně jednoho měsíce. Doufají, že vytvoří verzi zařízení o velikosti žvýkačky, kterou by mohli testovat na lidech. „Můžete si to představit jako živý lékařský přístroj vyroben z lidských buněk. Vylučují inzulin, spolu s elektronickým systémem podpory života. Věříme, že by tato technologie mohla nakonec pomoci pacientům,“ říká hlavní autor studie Daniel Anderson, profesor na katedře chemického inženýrství MIT. Nyní plánují zařízení upravit pro testování na větších zvířatech. Plánují také zkoušet, zda zařízení může zůstat v těle delší dobu.
Továrna na kyslík
Jedním ze slibných přístupů k léčbě cukrovky prvního typu je implantace buněk ostrůvků slinivky břišní. V případě potřeby mohou produkovat inzulín, což může pacienty zbavit častého podávání injekcí. Jednou z hlavních překážek tohoto přístupu však je, že po implantaci buňkám nakonec kyslík dojde a přestanou produkovat inzulin. Inženýři z MIT tuto překážku překonali. Navrhli zařízení, které nejenže nese stovky tisíc ostrůvkových buněk produkujících inzulin, ale má také vlastní továrnu na kyslík. Vyrábí ho štěpením vodní páry nacházející se v těle.
Většina pacientů s diabetem 1. typu musí pečlivě sledovat hladinu glukózy a alespoň jednou denně si píchat inzulin. Tento proces však nekopíruje přirozenou schopnost těla kontrolovat hladinu glukózy v krvi. „Naprostá většina diabetiků si inzulín píchají a dělají, co mohou, ale nemají zdravou hladinu cukru v krvi,“ říká Anderson, „injekce se prostě nemohou vyrovnat tomu, co dokáže živá slinivka.“
Žádné baterie
Významnou výhodou tohoto přístupu je, že nevyžaduje žádné dráty ani baterie. Rozdělení této vodní páry vyžaduje malé napětí (asi 2 volty), které je generováno pomocí jevu známého jako rezonanční indukční vazba. Vyladěná magnetická cívka umístěná vně těla přenáší energii do malé ohebné antény uvnitř zařízení, což umožňuje bezdrátový přenos energie. Vyžaduje však externí cívku, kterou by podle výzkumníků bylo možné nosit jako náplast na kůži pacienta.
Výzkumníci se momentálně zaměřují především na léčbu cukrovky. Tvrdí ale, že tento druh zařízení by mohl být přizpůsoben i pro léčbu jiných onemocnění, která vyžadují opakované dodávání terapeutických proteinů.
Zdroj: Science Daily