„Česká dýmkařská kultura patří k největším v Evropě,“ říká Allayar Allayarov, pětadvacetiletý zakladatel tuzemského startupu Theo Czech. Ten se z počátku zaměřil na výrobu ručně foukaných váz k vodním dýmkám, po několikaletém zkušebním provozu obohacuje svůj sortiment i o vlastní řadu ochuceného tabáku. Bohaté zkušenosti z oboru i kvalitní nápady pomáhají Theu k tomu, že do Česka přináší nové, aktuální trendy ze zahraničí a zároveň prosazuje i zájmy čím dál širší dýmkařské komunity. Z kouření dýmek se totiž v posledních letech stal nejenom zajímavý, ve větších městech až mainstreamový koníček, ale především plnohodnotné živobytí, které svými kouřovými efekty láká čím dál více lidí. A společně se vzrůstajícím povědomím o dýmkařském byznysu narůstá i jeho úroveň a profesionální nároky.
„Doby, kdy se vodní dýmky pochybné kvality kouřily pod alobalem na batikovaných polštářích v čajovnách, které svým zákazníkům nabídly dvě příchutě tabáku a servis v podobě rychlozápalných uhlíků, jsou už naštěstí pryč,“ dodává mladý podnikatel, který svoje podnikání zakládal na tradičním českém řemeslu a prázdná místa na trhu vyplnil jedinečnými výrobky v podobě ručně foukaných váz k vodním dýmkám. Sáhnul při tom po materiálu, který má v Česku několik staletí dlouhou tradici – českém křišťálu.
Použitý materiál i bytelné zpracování reprezentují nejenom hodnoty mladého pražského startupu, ale především aktuální světový trend, který je nejenom v českých podnicích založený na kvalitě a prvotřídním uživatelském komfortu. Moderní vodní dýmka totiž, na rozdíl od svých předchůdkyň, musí splňovat přísná kritéria, která se zakládají nejenom na tom, z čeho je daný kousek vyrobený, ale třeba i na designovém zpracování nebo na tom, jak snadno se dá z dýmky kouřit. Jak ale uvádí Allayarov, tak cesta od diskutabilní kvality známé ze starých čajoven k modernímu, loungovému „session“ byla lemována nejedním vyhaslým uhlíkem.
Aktuální trendy ve vodních dýmkách ovlivňují především Rusko, Německo a USA, Orient ustoupil do pozadí
Pokud byste předpokládali, že je vodní dýmka v současnosti spojená především s vůní orientálního tržiště a mosaznými „šíšami“, tak byste byli na omylu. Své prvenství si v tomto ohledu nárokuje Rusko, kde se mimo jiné pořádá každoroční světový veletrh dýmek Hookah Club Show a odkud pochází nemalá většina renomovaných výrobců tabáků i hookah příslušenství. V těsném závěsu za Ruskem se drží sousední Německo a vůni tabákového listu podlehly i Spojený státy americké. Pozadu ovšem nezůstává ani Česko – kromě Theo působí v republice např. výrobce porcelánových dýmek Shisha Original nebo brněnská Meduse, která se zaměřila na výrobu modelů inspirovaných podmořským životem a pod jejímiž křídly funguje i značka prvního, ryze českého tabáku Medite.
„V posledních letech se dýmky přestávají spojovat s Orientem, místo toho se zabydlují ve vzdušných, moderních dýmkárnách. V těch se nesedí na polštářích a nepopíjí Touareg, představa je spíše taková, že jste pohodlně usazeni na gaučích se sklenicí piva nebo vína a bavíte se s přáteli. Sortiment a celkový výběr potom závisí na tom, jak máte nastavené priority. Pokud chcete např. fungovat na malém městě a předstírat, že tomu rozumíte, tak si nějakou tu klientelu asi vytvoříte. Pokud to ale myslíte vážně a chcete, aby Vaše jméno v komunitě něco znamenalo, tak do toho musíte šlápnout. Mít široký výběr tabáku i kvalitních dýmek a především sledovat aktuální trendy.
Rusko je v tomto ohledu v současnosti světovým lídrem, kouření je u nich součástí kultury a tamní trh se mění a rozvíjí obrovským tempem. Svůj podíl na tom nese i mladá generace, která už nechce kouřit nudné příchutě, jako je třeba jablko nebo pomeranč, ale sáhne raději po odvážnějších příchutích v podobě liči, sour apple nebo fanty. Stejné požadavky se samozřejmě objevují i u českých zákazníků,“ dodává Allayarov.
Cílem i myšlenkou celého projektu je naplnit potřeby českého trhu, tuzemských výrobců je stále málo
Své zkušenosti z oboru sbíral Ali jako jeden ze zakladatelů slavného brněnského podniku Kabinetu Huličů. Navzdory kontroverznímu názvu byl Kabinet první brněnská dýmkárna, která svým zákazníkům v době vzniku nabídla moderní přístup k řemeslu, jímž zamíchala se zažitými pravidly hry. Jihomoravské metropoli podnik představil nové, do té doby neznámé značky tabáku, jako byl ruský Darkside nebo americký Tangiers. Vybraný mix navíc zákaznici mohli kouřit ze zhruba dvaceti různých dýmek, které se lišily designem, zpracováním i vlastnostmi a záleželo tedy pouze na jednotlivci, kterému modelu dal přednost. Ten, kdo byl zvyklý na to, že přijde do podniku a dostane dýmku, která nevynikala ani svými vlastnostmi, ani chutí, se musel v té době cítit jako v Jiříkově vidění.
„Jako provozní podniku se začnete samozřejmě setkávat s problémy každodenního fungování, ať už se jednalo o stále praskající vázy, které se častým používáním snadno opotřebily, nebo třeba o to, že Vám uprostřed večera začal docházet tabák. Po roce fungování a růstu komunity se začala rodit myšlenka na to, že Česko sice patří z hlediska dýmkařské kultury k evropským špičkám, ale de facto nevytváří nic vlastního, protože všechno, s čím jsme tehdy pracovali, jsme museli různými kličkami dovážet primárně z Ruska a Ukrajiny a co bylo dostupné oficiálně, bylo naopak buďto drahé, nebo stálo za prd. Tak vznikl nápad založit Theo – českého výrobce, který kvalitně a dostupně naplní potřeby českého trhu.“
Svoji roli sehrála v začátcích náhoda i víra v osud
Nové vázy k vodním dýmkám, se kterými Theo začínal, měli splnit dva základní předpoklady – vydržet bez jakékoliv újmy podmínky i v tom nejnáročnějším provozu, a to za takovou cenu, která by byla v souladu s její reálnou hodnotou. Ve spolupráci s majitelem olomoucké dýmkárny Kumo tak Ali vytvořil první nákresy váz, kterým vdechly život ruce a schopnosti novoborských sklářských mistrů. Ručně foukané vázy z českého křišťálu sklidily úspěch nejenom svojí kvalitou, ale především svojí dostupností. „Pokud něco opravdu nesnáším, tak to jsou předražené věci. Nebo jsem k této zálibě doposud nedospěl,“ zmiňuje Allayar.
„Pomocí zpětné vazby od zákazníků jsem vypiloval produkty do jejich výsledné podoby a začal prodávat do dýmkařských obchodů po celé republice. První prodaná várka byla no name, název Theo vznikl později. Při cestě autobusem jsem náhodou narazil na zmínku o tom, že se syn mého oblíbeného fotbalisty Lionela Messiho jmenuje Theo. To jméno mě nějakým způsobem zaujalo, tak jsem si vygooglil jeho význam a zjistil jsem, že se významově shoduje s tím mým – následovat Boha. Allayar v perštině znamená to stejné. Možná to byl osud, možná náhoda, ale to jméno vystihlo všechno, co jsem chtěl od názvu společnosti – jednoduchost, výstižnost i hlubší symboliku. A ruka byla v rukávu.“
Nová várka váz pod novou značkou potom naplnila i svůj symbolický význam. Ve spolupráci s českou značkou Concept Eternity uspořádal Theo dobročinnou aukci, výtěžky z ní putovaly do nadačního fondu dětské onkologie Krtek. „Když Bůh dává, tak mu to musíte vrátit zpátky,“ říká Allayar.
Theo začal postupně experimentovat i s vlastním tabákem
Od váz se startup po několikaletém vývoji přesunul i k oblasti vlastních tabáků do vodních dýmek. Začátky podle Aliho připomínaly spíše experimenty malého vědce, kdy si nakrájel doutník a přidal k němu potravinářské aroma. Od domácích pokusů se díky studiu i názorů od fajnšmekrů v oboru propracoval k serióznímu výzkumu, jehož výsledkem je oficiální kolkovaná řada dýmkových tabáků se sedmi různými příchutěmi.
„Jakkoliv klišovitě to může znít, tak se snažíme dělat věci jinak. Nezakládáme si na luxusní, prémiové image, důležitá je pro nás svoboda. Ta pro mě znamená hodně, možná to je kvůli mému původu, ale chci mít svobodu ve všech svých rozhodnutích. Tento postoj se promítá i do mého brandu – jsme svobodní, odlišní, jiní. Jsme rebelská značka pro fajn lidi a na tom si zakládáme. To se týká výběru příchutí, jako jsou bonpari, liči nebo broskev, ale i celkového efektu při kouření – někdo má rád velmi silný „buzz“, neboli brnění hlavy a končetin, které se dostaví v případě, že kouříte tabák o velikém množství nikotinu. My si jdeme vlastní cestou, a to s přesvědčením, že vodní dýmka je především o komunikaci s přáteli a pohodovému pocitu s nimi spojenými.“
Inspiraci pro vývoj nových příchutí čerpá Theo z několika různých zdrojů. Pokukování po zahraniční scéně nebo sledování barového sektoru je na denním pořádku. Jedním ze zdrojů inspirace může být ve výsledku i taková maličkost, jako je sprchový gel drahé polovičky.
„Založili jsme svůj byznys na zpětné vazbě od uživatelů a jejich nápadech. Proto mohu s klidným svědomím říct, že za půl roku budou naše produkty vypadat úplně jinak. Nestojíme na místě, jdeme vpřed. To se týká technologie zpracování, nákupu nových strojů i vývoje dalších příchutí. Pokud by Vás zajímalo, jak vznikají nové nápady, tak třeba i ve sprše. Sprchový gel mojí manželky voní jako liči, malina a jasmín a já si řekl, že něco podobného chci mít i ve vodní dýmce. Inspiraci lze hledat kdekoliv, je jenom potřeba mít doširoka otevřené oči. Nebo nos.“
Prodej vlastního tabáku má být krokem k tomu, aby se český dýmkařský průmysl vymanil ze sféry šedé ekonomiky
Jedním z nejžhavějších problémů, se kterými se setkávají majitelé dýmkařských podniků, je otázka jejich zásobování. Veliká část populárních značek i příchutí není na tuzemském trhu oficiálně dostupná, svojí roli hraje v procesu i špatně nastavená legislativa. Ta je aktuálně dělaná na míru cigaretovým výrobkům v suchém stavu, tabák do vodních dýmek je ale až z 80% tvořený melasou. Spotřební daň i DPH se tedy z drtivé většiny vztahuje právě na melasu, nikoliv samotný tabák. Z těchto důvodů sáhne nemalá část dýmkařů po službách dealerů a překupníků, kteří dovážejí neproclené tabáky z Ruska a dalších zemí, popř. si je sami objednají ze sousedního Německa. Pořizovací cena může být oproti kolkovaným tabákům až mnohonásobně nižší.
„Snažíme se lidem říct, že pokud si budou kupovat Darkside z Německa, tak platí daně v Německu, ČR z toho v takovém případě nemá nic. A to může být samozřejmě problém. Vlastním kolkovaným tabákem chceme tuto situaci změnit. Když všechno půjde dobře, tak třeba budeme dostatečně slyšet na to, abychom mohli společně s majiteli dýmkáren lobbovat za změnu legislativy o zdanění melasovitého tabáku. V takovém případě bychom byli schopni dosáhnout toho, aby se výsledná cena srovnala na úroveň toho, co teď zaplatíte překupníkovi, popřípadě byla ještě nižší. Lidem by se potom vyplatilo kupovat oficiální kolkovaný tabák, což by bylo samozřejmě v zájmu státu i nás všech. Pokud vezmeme, že spotřební daň je na sto kilech tabáku čtvrt milionu korun a připočteme DPH, tak by mohl být stát při prodeji jednoho metráku bohatší o tři miliony korun. Když bych měl teď srovnat podíl oficiálně a neoficiálně prodávaného tabáku, tak je to třeba 20 tun / 180 tun. A daně se samozřejmě platí jenom z té menší části.“
Šanci na úspěšné lobbování by mohla zvýšit i zdravotnická studie
Podle Allayara se Theo nesnaží tvářit jako klasická tabáková společnost, ale chce mimo jiné prosazovat zájmy širší komunity. Podpora ekonomiky by samozřejmě měla i další pozitivní důsledky.
„Česko by mělo obrovský potenciál v tom, aby se stalo velkým hráčem i na mezinárodním trhu. Zásobování dýmkáren je problém, který vzniká kvůli špatně nastaveným procesům. Chceme ukázat vládě, že pokud nastaví lepší daňové podmínky, tak stát nepřijde o žádné peníze, protože by získal to, co se teď otočí na šedém trhu. Svoji iniciativu chceme podpořit i novou zdravotnickou studií o škodlivosti vodních dýmek. Doposud dostupné studie hovoří v jejich neprospěch, je ale třeba si uvědomit, že vznikaly v době, kdy se kouřilo na uhlí obaleném sírou a technologie výroby byla v plenkách. Od té doby ušlo naše řemeslo obrovský kus cesty a věříme, že škodlivost dýmek není tak veliká, jak tyto několik let staré studie uvádějí.“
Všechno stojí a padá na dobré komunitě
Komunita dýmkařů se v České republice neustále rozrůstá, dle mnohých se jedná spíše o jednu velikou rodinu, která si snaží navzájem vypomáhat. A pokud to s ní myslíte vážně, tak Vám mnohonásobně vrátí vše, co do ní investujete.
„Komunita je velmi otevřená, pokud se do ní dostanete a chcete jí i něco dát, tak to ocení jako málokde. Společně vznikají různá dýmkobraní a festivaly, vodní dýmka je vnímána jako symbol přátelství a socializace. Je to starý rituál, při kterém se rádi vidíte a kecáte o společných věcech. Možná i proto je stále oblíbenější mezi mladými lidmi. Když už nic, tak Vás alespoň donutí vytáhnout paty z domu a dostat se na jiné myšlenky s přáteli, kteří za to stojí.“
„Uvědomuju si, že celý sektor je o obrovském respektu k zažitým tradicím. Je si ale třeba uvědomit, že žijeme v 21. století, protikuřácké zákony plní svojí roli a my se této době musíme neustále přizpůsobovat. A to i za cenu toho, že už třeba za pár let ani nebudeme mít možnost v této oblasti podnikat. Proto zastáváme stanovisko, že respekt ke kořenům je důležitý, ale mnohem podstatnější je láska k inovacím. Nevymýšlíme kolo ani nepřicházíme s nějakým novým know-how. Do celého konceptu přidáváme něco nového, trochu inovativního, díky čemu můžeme říct, že tvoříme férové produkty za férové ceny. Kdybych nás měl k něčemu přirovnat, tak bych asi řekl, že jsme taková Škodovka mezi vodními tabáky. Na nic si nehrajeme, sázíme spíše na to, že si zákazníci pohrají s námi,“ uzavírá povídání Allayar Allayarov.